V polovině března zemřela paní Eliška Becková, senecká rodačka, žena s těžkým osudem a mimořádnou vnitřní silou. Zemřela klidně, ve spánku.
Paní Eliška mi během let napsala stovky zpráv. Psala o svém životě, o návratu do rodné obce z Německa, o samotě, nemoci, křivdách i o věcech, které ji bolely až do posledních chvil. Její životní příběh je velmi silný a především velmi smutný. Paní Eliška nikdy nebyla jednoduchou ani jednobarevnou osobností. Uměla si získat lidskou blízkost, ale také si uměla udělat nepřátele. Dnes to nechci soudit.
Na mé výslovné přání nakonec sama sepsala svůj příběh pro občany Zruče-Sence. Jejím přáním bylo, abych jej zveřejnil, až tu jednou nebude. Ten slib platí. Jen teď na to ještě není správný čas.
Dnes chci především vyjádřit úctu ženě, která si přes všechny bolesti a životní zkoušky nesla v sobě až do konce statečnost. Poslední měsíce jejího života byly velmi těžké. Na začátku prosince 2025 se ocitla v krizové situaci spojené s ukončením pobytu v zařízení Domov se zvláštním režimem Čtyřlístek. Následoval převoz na psychiatrii FN Plzeň a teprve poté se hledalo další bezpečné řešení její situace. To potvrzují svědectví i úřední dokumenty. Poslední měsíce svého života pak paní Eliška strávila v LDN FN Plzeň na Borech.
Paní Lenka Bláhová Štruncová, její kamarádka, která jí byla v této době nablízku, napsala, že se paní Eliška ještě těšila na jaro a chtěla dořešit některé věci. Její podlomené zdraví už to ale nevydrželo.
Nechci, aby po paní Elišce zůstalo jen ticho. Až přijde správný čas, zveřejním její vlastní svědectví tak, jak si přála.
Čest její památce. Její hlas nezmizí. Ing. Jan Král
